close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Polibky tajemna. Díl 6.

16. května 2009 v 14:31 | Manča |  Na pokračování
Byla udýchaná, unavená a trošku zmatená.
"Pro..promiňte, Norma tu není?" rozhlédla se udiveně.
Vysvětlil jsem jí, že teta je v nemocnici.
Podívala se plaše po mých přátelích, smutně nahlédla do tepla místnosti a lítostivě se otočila ven, do nevlídnosti a chladu noci. "Prosím vás, nemohla bych si u vás odpočinou, jen chvíli, jen chvíli..."
Hedvika vyskočila, najednou byla plná energie: "Jdete ze hřbitova?"
Myslel jsem, že se paní urazí, ale mile se na ni usmála, " ano, ze hřbitova a jsem unavená. Než půjdu zpět..."
"Jasně, " klidně tu zůstaňte jak dlouho budete chtít, stačí když odejdete až ráno až bude světlo," nabídl jsem, potěšen tím, že představa krvelačné mrtvoly zmizela. Takhle paní byla skvělá náhrada. I když působila tak smutně...
Usmála se. Tak mile, trošku zoufale a temně : " Já se tmy nebojím..."
"Klidně si tady dole udělejte pohodlí, my stejně spíme nahoře...." vložil jsem se zase do toho.
Zdálo se, že se jí ta vyhlídka zamlouvala.
"Nechci vás příliš obtěžovat, ale potřebovala bych budík nebo něco, abych se mohla včas vzbudit, víte" rozpovídala se a mluvila najednou tak uvolněně a příjemně, byla už klidnější a taky ta mrazivá zima z ní přestala prýštět na všechny strany. Asi se už ohřála. Byla klidná a pokusila se dokonce o úsměv.
"Musím být včas v hro...." zarazila se. Nálada se jí jako mávnutím proutku změnila. Ucítil jsem zase mrazivý závan chladu.
Polkla, zakoktala se trošku, přetřela si ústa malým šátkem a dokončila :" Promiňte, musím být včas zpět v Hrosicích. Mám tam moc důležitou povinnost..." zašeptala tichounce a postupně hlas ještě ztlumovala. Znělo to dost zoufale, unaveně a prosebně. " Víte, nechtěla jsem tam, opravdu nechtěla. Měla jsem ještě tolik sil, tolik práce a tolik snů. Ale už jsou pryč. Mám povinnost. Musím se vrátit. Pustili mne jen dnes. Abych napravila křivdu. Zítra už musím být zpět..."
"Ona snad utekla z blázince …" zašeptal Marek a otřásl se.
Blbec. Šeptal dost nahlas. A já se bál, že ho paní slyšela, že se urazí, že jí to bude líto. Už tak vypadala dost nešťastně.
Hedvika jí přikyvovala a mne najednou napadlo, že to nebude bezcitná a znuděná holka, za jakou jsem ji považoval. Zdálo se, že paní dost rozumí.
"Hele, jděte klidně spát, já si tady s paní ještě popovídám..." řekla a mrkla na mne, jako bych měl vědět o co jde. Nevěděl jsem nic, ale byl jsem rád, že tu službu vezme Hedvika na sebe.
Spal jsem špatně. Sám a špatně. Holky měly svůj pokoj v podkroví, kluci vedle nich a já spal v tetině "hosťovské izbě" sám.
*
Ráno mne probudilo prudké bušení na dveře, křik a volání.
Byla to policie.
"Jste pan Jan Hrouzek? "
Přiznal jsem se.
"Přijeli jste do domu paní Normy Hrouzkové včera večer?"
Přiznal jsem, že po poledni.
"A nic zvláštního jste v noci neviděli, neslyšeli?" naléhal jeden policista, zatímco druhý šmejdil po místnosti. Znervózňoval mne tím.
"Pánové, stalo se něco?" vběhla do toho mumraje Hedvika, "nedáte si kafe, čaj nebo tak něco?"
"Jsou tady s vámi další lidé?" divil se policajt.
Přiznal jsem všechny.
Když jsme se sešli a byli Hedvikou obdařeni čajem a kafim, zeptal se policajt znovu, jako by to měl nahrané: "Nic zvláštního jste v noci neviděli, neslyšeli?"
Pokrčili jsme rameny jako jeden muž. Nic. "Jen na hřbitově svítily svíčky a...."
"My myslíme v tom domě pod hřbitovem..." zastavil policajt Hedviku.
To nás udivilo všechny. "V jakém domě? My o žádném domě pod hřbitovem ani nevíme, myslel jsme, že je to tady opuštěné...."
"Takže nic?"
"To tedy ne. Nic."
"A co se tam stalo?"
"Majitel byl zavražděn!"
"A kdy?" vyhrkla Hedvika.
"Včera mezi půlnocí a jednou hodinou..."
Nakonec jsme se pochlubili svou včerejší noční návštěvou tajemné dámy. Policisty to hodně překvapilo, obzvlášť, když jsme všichni shodně popsali paní, která nás navštívila.
"Víte," prozradil mi jeden policista, když jeho kolega odešel cosi protelefonovat, "v tom domě pod hřbitovem bydlela hodná a milá ženská, paní Karasová. Byla to mecenáška vesnice i okolí, měla peněz jako šlupek, ale nechrastila si je pro sebe, ráda rozdávala. Když tu byla, tak vesnice žila..."
"A co se stalo?" vyhrkla Hedvika, jako by ji to zajímalo.
"Pak se vdala. Za mladého džigola a do roka zemřela. Nikdo neví jak přesně, ale stalo se to přesně před rokem. Měli jsme podezření, že jí mladý manžílek pomohl, aby mohl zdědit prachy, ale nic jsme mu neprokázali.... No a teď, přesně rok na to, byl zavražděný on. Je to divné, moc divné..." vrtěl policista hlavou.
*
Za týden se vrátila teta z nemocnice. Kamarádi už byli doma a já sám se chtěl taky rozloučit. Ale teta prosila, abych s ní ještě jednu noc zůstal. Tak jsem jí vyhověl. Byla to docela příjemná stařenka. Chtěla vědět o všem, co se tu šustlo, když ležela v nemocnici. Tak jsem jí to vyprávěl. Napřed mne ujistila, že žádná vesnice se jménem Hrosice v okolí nikdy neexistovala. Pak se ale zamyslela a pokračovala temným hlasem : "Víš, paní Karasová byla moc hodná ženská. Prostě se špatně zamilovala. To je pro ženskou hrob. Měla slabé srdíčko, a byla hodně vnímavá k nadpřirozeným jevům, já myslím, že jestli to ten její džigolo zjistil, mohl ji klidně zabít jejím vlastním strachem. Víš, třeba by zinscenoval, že mrtví vstávají z hrobů, ona se vylekala a..."
"A bylo to. Teď leží na hřbitově!"
"Právě že ne," sykla vítězoslavně teta. Milovala senzace, to jsem na ní poznal hned.
Byl jsem z toho vykulený, " jak to, že ne?"
"To je ti chlapče na tom divné, oni našli její kosti minulý týden asi dvacet metrů od hřbitova..."
Tetina slova na mne padla jako stín. Můj strach, podivná předtucha i všechny obavy se vrátily. Viděl jsem kostru s cáry odpadajícího masa stojící ve dveřích chaloupky oslněnou svitem bledého měsíce, cítil jsem ten chlad...
Vzpomněl jsem si na to, jak noční návštěva sháněla budík...
Takže to nestihla, nevzbudila se včas, nedošla na místo, než zakokrhal kohout... napadlo mne a musel jsem se otřást. Kdo ví, jestli si nepřijde vyrovnat účty příští rok....

Konec dílu 6.
ZDROJ: Kidsland.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama